Nákupy v Tunisku

Šmejdy a kvalitní textil - Smlouvání - Tak zvané pevné ceny - Platba kartou

K mým obvyklým zábavám v Tunisku patří nakupování u pouličních prodejců. Je to jako adrenalinový sport: nikdy nevím, jak tvrdě dopadnu. Je to také dost náročné na nervy :-)

Dva způsoby nakupování Tunisku:

• Normální nakupování normálních věcí v kamenných obchodech za pevné ceny-- probíhá úplně normálně.
• Nákup od pouličních prodavačů. To je teprve ta pravá sranda. O tom je tato stránka.

Šmejdy a kvalitní textil

Textil - Koření - Kožené výrobky - Šperky - Bubínky - Klece - Plyšoví velbloudi - Keramika

Mezi tak zvané tuniské národní produkty patří leccos -- plyšoví velbloudi, bubínky, výrobky ze soli, plechová bižuterie, mosazné hmoždýře, kožené výrobky. Všechno to jsou většinou absolutní šmejdy dobré tak akorát na podarování kamarádů (nebo nepřátel) po návratu z dovolené. Výhoda je, že to jsou takové blbosti, že to pak nikomu není líto vyhodit.

Textil

V Tunisku se vyplatí nakupovat vlněné a lněné výrobky - koberce, pláště, přehozy, šátky, šály. Jsou zde více než o polovinu lacinější a stejně kvalitní jako u nás. Některé vlněné výrobky u nás v tuniské kvalitě koupit snad ani nelze.

Textil a kůže jsou jediné věci, kterou podle mého názoru má smysl v Tunisku kupovat. Hlavně se mi líbily vlněné pláště (já to nosím na LARPy) a tkané vlněné přehozy na postel. Jsou na omak tak příjemné, až by člověk brečel. Pod jedním z takových přehozů spávám v létě a je to moc fajn.

Hlavní omezení nakupujícího českého turisty je místo v kufru na zpáteční cestě. Kvůli tomu je dobré nebrat si s sebou do Tuniska nic zbytečného. Kdybych si například koupil druhý vlněný přehoz a neměl poloprázdný kufr, nevím, jak bych ho dostal domů. O kobercích a bubnech nemluvě.

Koření

Zajímavý je prodej koření. Nechápu, jak mohou Tunisané tolik kořenit, respektive kdo takové množství koření spotřebuje. Koření mají vystaveno v pytlích! Můžete si koupit trochu šafránu, papriky nebo koriandru jako dárek, ale jinak to je jenom pro zajímavost. Balíček různých barevných pojmenovaných koření, který mají všichni prodejci šmejdů, stojí 1 dinár (otevírací nabídka 5 dinárů). Já v Tunisku nakupuji koriandr, protože je mnohem levnější než u nás (ale hlavně protože koriandru doma spotřebuju fakt hodně).

Kožené výrobky

Kožené zboží vypadá výborně a lacině, ale je to veliká loterie. Některé věci téměř nic nevydrží, jiné jsou nezničitelné. Koupil jsem si v Tunisku tři pásky a už mi z nich (po půl roce) vydržel jenom jeden (shodou okolností ho mám při psaní tohoto textu zrovna na sobě - a teď, při aktualizaci po dvanácti letech, taky). Pásky mají obvykle nějakou konstrukční slabinu, která se roztrhne. Peněženky se rozpadají ve švech, batohům upadávají popruhy a podobně. Ale občas něco z toho vydrží fakt hodně. Zboží si před nákupem dobře prohlédněte, protože když to zkontrolujete dobře, máte šanci, že si kupujete svůj budoucí zamilovaný předmět. Něco z toho je vyrobeno z velbloudí kůže, která je (podle mého názoru) méně pevná než kůže používané v Evropě. Něco z toho bude hovězina, která myslím vydrží víc.

Reakce od kohosi mailem: Som výrobcom kožených veci a nie je možné, aby kožený opasok s prírodnej kože vydržal pol roka. Ak chcete ušetriť, kúpte si opasok mojej výroby, dám Vám záruku 3 roky a môžte mi veriť, že sa bude dať nosiť aj po 5-10 rokoch. S pozdravom Derigo. Tak vidíte, na Slovensku jsou pásky lepší.

Šperky

Viděl jsem na trzích množství šperků nejrůznější kvality. Zpravidla se deklarují jako stříbro nebo zlato, ale spousta z nich je z železa nebo z mosazi. Netuším, jak rozeznat šmejd od pravého kovu, doporučuji nedůvěřovat ani tuniským puncům. Kupte si šperk, pokud se vám bude líbit, a plaťte za něj jen takovou cenu, jakou byste dali za druhou jakost jablonecké bižuterie. Zhruba polovina deklarovaných drahokamů, které na trhu ve špercích uvidíte, je totiž skutečně z Jablonce (ta lepší polovina).

Teoreticky by se v různých městech měly nabízet šperkařské speciality. Například v Tabarce mají být šperky zdobeny květy z korálů.

Bubínky

S bubny je problém, jak je dostat do Evropy. Do kufru se vejdou jenom ty střední a menší. Bubínky mi v Tunisku přišly na svou cenu vcelku kvalitní. Malý bubínek se dá sehnat za dinár, středně velký za dva až tři dináry. Samozřejmě první nabídka zní na desítky dinárů.

Klece

V Sidi Bou Said se prodávají tradiční klece na ptáky. Některé jsou pěkné, ale jinak jsou absolutně k ničemu.

"Plyšoví" velbloudi

Jsou příšerní. Zkuste si schválně, až vás prodavač neuvidí, na nějakého velblouda sáhnout. Zjistíte, že na omak vůbec nejsou tak příjemní, jak vypadají. Navíc jsou neforemní. Mám plyšová zvířátka v oblibě, ale tohle je prostě parodie.

Proč až vás neuvidí prodavač: protože by vás pak nutil ke koupi. V takovém případě mu musíte nějakým jazykem říct, že jeho velbloudi jsou hnusní a prašiví (bude to pravda) a rychle odejít. V opačném případě po pěti minutách překvapeně zjistíte, že jste si ten kus sbalených chlupů koupili.

Keramika

Hrnkům a miskám nerozumím. Keramikou a kameninou je pověstný zejména Nabeul. Kromě různých hrnků a misek se vyrábějí různé svítílničky, velbloudi, mešity a podobné cetky.

Smlouvání

Na pouličních trzích se v Tunisku o cenu zboží smlouvá. Kdo to neumí, zaplatí třeba i desetinásobně větší částku, než odpovídá standardní ceně zboží.

Nemá smysl někoho poučovat, jak se má smlouvat. Možná se domníváte, že smlouvat umíte. Můj malý průzkum odhalil, že si to o sobě myslí všichni muži a dokonce i některé ženy, které se obecně jinak dost podceňují. Takže vám to nebudu vyvracet. Vsadím ale boty na to, že vás Tunisané oškubou, přičemž si ještě budete myslet, jak perfektní nákup jste udělali. Mně se to poprvé taky stalo, i když jsem si myslel, kdovíjak to s nimi nekoulím.

Omyl. Kouleli to oni se mnou.

Kromě peněz platí český turista při nákupech ještě jednou valutou -- svým časem. Můžete sice usmlouvat cenu nějaké cetky na polovinu, ale bude vás to stát hodinu času. Tunisané to vědí a počítají s tím, že turista raději nakoupí a odejde dříve, i když zboží dostane za vyšší cenu. Tuniští pouliční obchodníci totiž mají času spoustu. Celé dny! Mají vlastně celý život času! Jejich čas nic nestojí, jsou to (ve vší úctě) flákači.

Rady do smlouvání

• Nikdy se neptejte na cenu zboží, které nechcete koupit. Já vím, je to těžké. Evropan rád u všeho vidí cedulky nebo se rád ptá, aby si udělal přehled. Jakmile se ale jednou zeptáte, jste lapeni.
• Nikdy nesmíte říci cenu, kterou nejste ochotni zaplatit. Stejně tak Tunisan neřekne cenu, kterou není ochoten přijmout. To je jediné čestné pravidlo, které uznávají.
• První cena, kterou obchodník řekne, je zhruba dvacetinásobně předražená. I stonásobně. Přinejlepším pětinásobně! Nekecám. Nekecám!
• Pokud se snad zeptáte, co stojí nějaké zboží,  musíte nad nabídnutou cenou okamžitě vrtět hlavou, říci cenu stonásobně nebo tisícinásobně menší a odcházet (nebo odchod předstírat). Co z toho, že si z prodejců budete dělat srandu? Oni si ji dělají z vás.
• Nevstupujte do obchodů, ze kterých vede jenom úzký východ. Majitel obchodu si do něj stoupne a nepustí vás ven, dokud si něco nekoupíte. Nebude to dělat násilím, ale prostě tam bude stát, oni to umějí.
• Připravte si na nákup drobné. Budete-li platit pěti- nebo desetidinárovkou, nedostanete nazpět! Přinejlepším místo vrácení peněz dostanete nějakou cetku. V kamenných obchodech s normálním zbožím, kde nakupují domorodci, vracejí zcela normálně.
• Nevěřte jim ani slovo.
• Když jdete ve skupině, smlouvá vždy jen jeden (ten, kdo kupuje). Není nic hloupějšího, než když vás kamarád přehazuje. Nejlepší je na nákupy se rozdělit do menších part nebo chodit samostatně.
• Na nabídky zboží říkejte "nepotřebuju to" (aj dont nýd thet), což ostatně bude ve většině případů svatá pravda.
• Při procházení kolem stánkařů se na ně nedívejte, pokud nechcete něco koupit. Klopte oči a na volání nereagujte.
• Nakupujete-li ve dvou, při tajném domlouvání nesázejte na to, že Tunisané neznají češtinu. Sice opravdu nerozumí, ale hodně vyčtou z neverbální komunikace. Dobrý nápad je doprovázet české věty opačným výrazem. Prodavači také poznají české číslovky (z ruštiny, z polštiny).
• Dobrá strategie nákupu ve dvojici je domluvit se, že jeden z dvojice bude chtít neustále odejít a vzít skutečného nakupujícího s sebou. Když se tak předem domluvíte, prodavače to trochu stresuje, takže rychleji slevuje. Musíte si ale domluvit signály, co je hrané a co už je opravdová snaha partnera odejít.

Jak už jsem zmínil u jazyků, všichni obchodníci umějí obstojně anglicky (a rádi se od vás naučí něco česky).

Nechoďte nikam, kde už nakupují Němci. Němci mají peněz spoustu a zaplatí klidně i původně nabízenou cenu (desetinásobnou), někteří Němci se stydí smlouvat.

Mnoho tuniských pouličních obchodníků má řádově větší příjem než průměrný Čech. Ten očekávaný vztah "já ubohý africký obchodníček se klaním bohatému evropskému turistovi" je tady docela postavený na hlavu. Ale zase jak kde, někteří prodejci jsou fakt ubozí.

Když přemýšlíte o "spravedlivé" ceně zboží, obvyklé evropské úvahy nefungují. U nás je běžné, že obchodník něco získává za nákupní cenu a pak si k tomu třeba pět až třicet procent přihodí. Tunisané si oproti tomu přihazují stovky až tisíce procent. Po čase jsem zjistil, že jejich nákupní cena většiny zboží je z našeho pohledu prostě nulová. Při smlouvání se nebojte jít hodně nízko a nevěřte jim, když křičí s spílají, že za nabídnutou cenu prodělají. Pamatujte, co říká v Koránu prorok Mohammed: "Ceny stanovuje jen Alláh".

V Tunisku je velmi drahý alkohol, jeho prodej je kontrolován státem. Přivezete-li si s sebou malé lahvičky becherovky nebo vodky, získáte při smlouvání nemalou slevu. Podobně kdysi fungovaly propisky a zapalovače, teď už ne.

Tak zvané pevné ceny

Fixed price je reklamní slogan, který dobře funguje na Němce, ale Češi na něj v Tunisku obvykle neskočí. Pokud má nějaký obchod v turistické oblasti na cedulkách napsané ceny zboží, znamená to, že to je zhruba pětkrát přemrštěná cena, na které se teprve začíná smlouvat směrem dolů.

Na letišti, ve státních obchodech a ve velkých samoobsluhách, kde nakupují místní lidé, se ovšem nesmlouvá. Tam mají ceny nejlepší. Platí úměrnost, že čím větší obchod, tím nižší ceny. V malých samoobsluhách je nejdráž.

Platba kartou

V poslední době (psáno 2023) se dá v Tunisku už docela dobře platit kartou. Než to začnete dělat s českou kartou, zkontrolujte si, jaké má proti dináru vaše česká banka kurzy. Nebývají úplně výhodné, vezme si to 3 až 5 procent, což je celkem dost.

Dobré je si kvůli kurzům pořídit si kartu Revolut, která i dináry konvertuje za téměř středové kurzy. (můj odkaz na nějaké počáteční výhody té karty - je vhodné začít virtuální kartou, kterou si dáte do mobilu). Je to normální evropský bankovní účet (proto taky chtějí fotku občanky) s výhodnou kartou, já Revolut používám na drobné nákupy i v ČR. Registrace zabere asi 14 minut.

U pouličních obchodníků v turistických zónách ještě není běžná možnost platit kartou. Dejte si pozor, abyste svou českou kartu nedávali z ruky, aby ji nemohl někdo ofotit.