Kairouan

Svaté město Islámu, čtvrté v pořadí (po Mekce, Medíně a Jerusalému). Název znamená "karavana". Stojí uprostřed stepí ve střední části Sahelu, asi 70 km západně od Sousse.

Na výlet do svatého města Kairouanu jsem se docela těšil, ale nakonec jsem byl zklamán. I když ... poznal jsem, co jsem poznat měl.

Kairouan je v první řadě svaté město svinčíku. Kdo mě zná, ví, že moc na hygienu a na pořádek nehraju, ale Kairouan byl i na mě dost silná káva. Odpadky se válejí doslova všude, ve starém i novém městě.

Důležitá místa Kairouanu

Nejslavnější místo je Velká mešita Zaouia de Sidi Sahab. Je to opravdu dost velká stavba s věží. Zavírá ve dvě odpoledne. V okolí se povaluje velké množství odpadků, zejména mě zaujalo nemalé množství prázdných plechovek od Coca-coly. Velká mešita je čtvrtým nejsvatějším místem Islámu. Uvnitř má čtvercové nádvoří, podobně jako skoro všechny zdejší mešity. Kolem vstupu do mešity halekají místní obyvatelé, že si můžete mešitu vyfotit zdarma z balkónu jejich domu. Potom za to "zdarma" chtějí jeden až deset denárů, podle toho, co uhádají. Každý se nějak živíme.

Dalším důležitým místem v Kairouanu měla být podle tištěného průvodce studna Bir Barouta s nějakou výrazně léčivou vodou. Kolo u studny má být poháněno velbloudem. Místo velblouda jsem v roce 2005 nalezl Araba, kterak jako šašek před nějakými Němci točí velkým kolem, u kterého žádný velbloud evidentně nebyl. Přispívající v diskusi ovšem tvrdí, že velblouda na tomto místě viděli, např. v roce 2011. Z druhé strany téhož domu vytéká čůrek vody, místní si ji občas nabírají do petlahví.

Staré město

Celé staré město Kairouanu -- tedy medina, jak se v Tunisku starým městům říká -- je jako všude v této zemi plná pouličních prodavačů, kteří se snaží odchytit nějaké ty turisty a vytáhnout z nich pár denárů nebo dolarů za nějaký šmejd. Sortiment zboží/šmejdů je zde stejný jako jinde v Tunisku. Nerozumím kobercům, místní koberce se mi zdály stejné jako všude jinde v Tunisku. Ale prý zde mají být nějakým způsobem speciální. Vždycky, když jsem se o koberce zajímal, tak se mi snažili nějaký prodat. Jenom velmi špatně jsem vysvětloval, že žádný nechci (co já s kobercem?) a že ho nemám jak dostat do Evropy. Takže jsem se nakonec nedozvěděl, čím že jsou zdejší koberce tak zvláštní. (K.H. v diskusi píše: "Koberce vám do Evropy zašlou pojištěné zdarma. Zvláštní jsou tím, že jsou z pravého hedvábí nebo z velbloudí či kozí vlny .")

V jižní části mediny pouliční prodavači chybějí. Nalezl jsem tu kavárnu zasvěcenou americkému rapovému zpěváku Eminem. V okolí žila spousta koček. Musím pochválit hradby Kairouanu. Jsou cihlové a mohutné. Dlouhé minuty mě bavilo kolem nich procházet a pozorovat.

Přes všechny smutné až legrační postřehy ohledně Kairouanu je vidět, že je zde mešit a svatých míst více než jinde v Tunisku. Megafony na střechách mešit jsou zde častější než jinde (což znamená, že mešita má živé společenství). Nakonec jsem neodolal a šel jsem se podívat do jedné větší mešity, evidentně postavené až ve dvacátém století. Stála mimo centrum, byla prostorná a zajímavě vyzdobená. Došel jsem až na konec, do jednoduchého čtvercového prostoru. Tam na mě najednou padla zvláštní bázeň, ačkoli ten prostor nebyl ničím zajímavý a vlastně ani nebyl hezký. Kachlíčky jak v nějaké umývárně na koleji. Ale připadal jsem si tu zvláštně. Sedl jsem si a čtvrthodina kolem mě uplynula sama.

Arabská historie

Kairouan založil nějaký muslimský dobyvatel už v sedmém století, hned jak Arabové přišli. Kairouan měl být jako svaté město protějškem Kartágu, které tou dobou ještě žilo byzantským životem. Podle arabského zvyku dobyvatelé obsadili místo, o které nikdo nebude chtít bojovat, protože je bez vody. Teprve později přivedli akvaduktem vodu ze vzdálených hor.

Turistickou senzací Kairouanu mají být obrovské nádrže na vodu severně od města. Dá se tam dojít pěšky. Těšil jsem se na obrovské rezervoáry plné křišťálově čisté vody dopravené z hor, jak to sliboval turistický průvodce. Voda dopravená z hor v těchto rezervoárech ale možná byla křišťálově čistá ve středověku, nikoli nyní. Vodní nádrže byly poloprázdné, naplněné zelenou břečkou, komunálním odpadem a místy se u krajů rozpadaly. Jsou staré, vznikly ještě v prvních obdobích arabské vlády spolu s akvadukty, které přiváděly vodu z pohoří Atlasu. Akvadukty již dnes nestojí. Když ale vystoupíte na jeden domeček (v přízemí je informační centrum), na obzoru skutečně hory Atlasu v prašném oparu spatříte. Ačkoli to vypadá, že se k nádržím nelze přes plot dostat, stačí areál obejít a ze západu je vstup.

Předměstí

Kromě starého města má Kairouan i rozsáhlá předměstí, které jsou plné pravého arabského života. Málokde najdete vyšší než dvoupatrové domy. Některé čtvrti mi připadaly postavené jakoby ve francouzském stylu (široké ulice, zajímavá architektura), ale Arabové své domy v podstatě neudržují, a tak to pro oko Evropana vypadá žalostně. Na tuniský standard jsou velmi hezké parky severozápadně od centra.

Na předměstí se pravděpodobně dostanete při příjezdu nebo odjezdu z Kairouanu. Západně od centra leží jak autobusové nádraží, tak stanice louagí. Dále od centra je výrazně levněji, doporučuju návštěvu místních restaurací nebo pouličních stánků. Jak říká Jarda Lhota, můžete bez obav jíst všechno, co je pečené, vařené nebo smažené.

Podívejte se na další fotky města Kairouan.